Smysl hudby a zpěvu

V západní společnosti je výuka hudby a ostatních umění aktivita, která je vydělena z našeho běžného konzumního způsobu života. Lidé si na tyto aktivity vyhrazují zvláštní čas a často chodí na místa speciálně k tomu určená, jako jsou koncertní sály a umělecké galerie, aby našli to, co hledají. Umění zabírá zvláštní místo v nás, jako kdyby mělo být spíš výjimečnou než podstatnou součástí lidského života.

Ve starém Řecku, které je obvykle označováno za kolébku západní civilizace, byla hudba všudypřítomná a svrchovaně důležitá. Ačkoli víme velmi málo o tom, jak řecká hudba doopravdy zněla, klasičtí učenci se zmiňují o hudbě jako o umění, které bylo vetkáno do samé podstaty jejich života. V naší kultuře jsou umělecké instrumentální dovednosti vyhrazeny profesionálním hudebníkům, ale Řekové se rozhodli, že výuka zpěvu a hra na lyru by měla být řádnou součástí vzdělání všech svobodných občanů. Hudba byla důležitou součástí domácích slavností, svátků a náboženských rituálů.
„Přikládáme svrchovaný význam hudebnímu vzdělání, protože rytmus a harmonie pronikají do nejhlubších zákoutí naší duše, zmocňují se jí velmi silně a činí člověka ušlechtilým, pokud se mu jich dostává v hojné míře. Pokud tomu tak není, je to přesně naopak.“ Platón.

 

Názor, že hudba je velmi mocná, že může skutečně ovlivnit jak jednotlivce, tak základ pro dobro a zlo, je dnes zapomenut.
V době, kdy tíha materialismu dopadá silně na náš vnitřní vývoj, hudební umění nám umožňuje navázat spojení s naším duchovním původem. Lidská bytost se může zpěvem pozvednout za hranice fyzičnosti, najít spojení se svými souputníky i se svým vnitřním já za použití těla jako nástroje.
Hudba a zpěv sahá dále než vědomí, což může být velmi dobrým, nebo dokonce hlavním podnětem v přiblížení člověka k jeho vnitřním impulsům v životě.
Zpěv může spojit myšlení a cítění, a také pomáhá vytvořit nové vztahy k lidským aktivitám tím, že vytváří rovnováhu v každodenním životě. To mohou být nové možnosti pro lidstvo a celou lidskou kulturu. Zpěv povznáší lidi nad jejich každodenní rutinu do nového vnitřního životního zážitku, ze kterého mohou čerpat posilu pro úkoly v jejich každodenním životě. Je možné nazvat to hudebním dýcháním. Takto může hudba získat konkrétní význam pro život člověka a jeho denní život se pak stane více hudební

Současné zpívání

V posledních staletích se změnila jak kultura, tak vzdělání. Lidé dnes zpívají méně než dříve. Miliony lidí během jejich každodenního života již nezpívají. Před 200-300 lety lidé byli schopni zpívat 3 – 4 oktávy, a dnes jen o něco více než jednu. A navíc se náš hlas snižuje, hrubne (je více fyzický) a stává se nepohyblivým. Nemůže se vyvíjet tak, jak to bylo možné dříve.
Jak zpěv při společenských příležitostech ustával, začala se používat náhražka v podobě reprodukované hudby, která tuto prázdnotu vyplnila. Tato náhražka je sice svým způsobem „perfektní“, ale neživá a nereálná. Mate naše vědomí a činí nás závislými v takové míře, že pokud ji nemáme, chybí nám. Za nějaký čas je těžké najít nějaké živé představení, které by bylo srovnatelné s hudbou z CD, kazet a videozáznamů.
Se snižováním našich schopností zpívat stoupají zábrany aktivně hudbu provozovat. Je mnohem snazší pustit rádio a poslouchat „perfektní“ představení, než to zkusit sám.Vlastní zpěv však přináší větší potěšení než pouhý poslech rádia nebo CD.